- Alba: Šílenec
- Datum vydání: 2000
TEXT
1) Slovo konec někdy zraní srdce citelně.
V lednici je zima, horko zase v kotelně.
Řekněte mi, lidé, co pro konec platí,
uprosit ho nejde, ani zahnat latí.
Často my ne jeho, ale on stíhá nás.
2) Ten se konce leká, toho zase potěší,
pro někoho něčí konec je věc vedlejší.
Pokud jsem si všimnul na běžecké trati,
jedno místo pro start i pro finiš platí.
Jen je třeba vědět směr, vědět směr kam se dát.
V lednici je zima, horko zase v kotelně.
Řekněte mi, lidé, co pro konec platí,
uprosit ho nejde, ani zahnat latí.
Často my ne jeho, ale on stíhá nás.
2) Ten se konce leká, toho zase potěší,
pro někoho něčí konec je věc vedlejší.
Pokud jsem si všimnul na běžecké trati,
jedno místo pro start i pro finiš platí.
Jen je třeba vědět směr, vědět směr kam se dát.
R: Co nám to zpíváš brácho, že se to povedlo.
Zpíváš brácho, podle mě to sedlo.
Zpíváš brácho, že muž je, kde kluk stál.
Zpíváš brácho, že tak to půjde dál.
A když se v nás neztratí, jsme bohatí.
Zpíváš brácho, podle mě to sedlo.
Zpíváš brácho, že muž je, kde kluk stál.
Zpíváš brácho, že tak to půjde dál.
A když se v nás neztratí, jsme bohatí.
3) Konec si vymyslel člověk, tuším pro sebe.
Konec nikdy nebyl, konec nespadnul z nebe.
Z konce jedné věci začátek druhé klíčí,
jaro krásu zimy také úplně zničí.
Přesto ale tolik rád, tolik rád já ho mám.
Konec nikdy nebyl, konec nespadnul z nebe.
Z konce jedné věci začátek druhé klíčí,
jaro krásu zimy také úplně zničí.
Přesto ale tolik rád, tolik rád já ho mám.
R: …. /: a bohatí:/