1) Zas jedno překvapení, jé
pro mě však nové není
že z obrazu mám v rukou rám.
Dobře vím, že mé klení
na věci nic nezmění
tak s palcem v zubech přemítám.
R: Né, že mě jak druhým není přáno
ne – ří – kám a jsem rád.
Že co já bral jsem a nyní je mi bráno,
bůh –ví –kam jsem neměl snad.
2x Fig D
2) Pro jednu kopretinu pouhou, jé
držím v ruce motyku dlouhou
chtěl jsem okopat nevinnou.
Na místě kde včera kvetla, jé
leží teď z chroští metla
v rozpacích stojím nad hlínou.
R:
3) Už málo času zbývá, jé
to se rychle stmívá
co dřív jsem napsal nejde číst.
Tak si dám ještě dvě deci , jé
a ve své kleci
zas začnu lítat jako píst.
R:
.ú